Myslím

Clarku, k noze, no tak, k noze, k noze...

8. září 2012 v 11:17 | Erista
Dneska hlídáme jednoho pejska jménem Clark. Je to dřina, hlavně proto, že tak nevychovaného psa jsem ještě neviděla.

(vypadá asi takto, zdroj jack-russell-terrier-jrt.cz)

Můj mozek se právě vypnul

3. září 2012 v 15:12 | Erista
Zdravím, pokud tu teda někdo po mé pauze zůstal, zase píši. A ano, zase je to deníček.

-bohužel vás musím upozornit, že tento článek jsem psala silně pod prášky s nějakou zmatenou duší-

I tento koníček má svá rizika

30. června 2012 v 13:19 | Erista
Mluvím tu o fotografování. Já jako nespolečenský člověk platím celkem vysokou daň...

(pardon, došly mi fotky, kde jsem já a foťák)

Chtěla jsem být...

18. května 2012 v 19:49 | Erista
Nikdy jsem netoužila být princezna, modelka, herečka či zpěvačka. Ne, já chtěla pomáhat lidem...

Vejce

8. května 2012 v 13:36 | Erista
Každý je originální, i když někdo snahou o to být ještě originálnější se stává naprosto tuctovým. Proč nebýt jako vejce?

Lego není jenom pro malé...

20. dubna 2012 v 15:39 | Erista
Já tak moc zbožňuji lego, ty možnosti stavění a ta celková zábava, to je moje. Takže se nedivte, že jsem si včera, po dlouhé době, hrála se svojí sestřičkou :D

Zpět do mého dětství...

15. dubna 2012 v 17:02 | Erista
Ach, jak se mi stýská po té neznalosti světa, problémů, po té neznalosti bolesti a utrpení. Chtěla bych se vrátit do svých dětských let, všechny krásné vzpomínky a zážitky znovu uvidět, a znovu prožít. Tak bolestná je realita...
(rok 2003, to mi byly asi tak 4 roky, se svoji sestřičkou (2 roky))

Moderní svět...

14. dubna 2012 v 18:29 | Erista
Dnešní doba je tak moderní, až si říkám, kam jsme to došli. Technika sice velmi spěje, stejně jako zlo, lež a podfuky, a upadá slušnost, vzdělanost, a celková inteligence klesla na minimum..

Hody, hody, doprovody, dejte srdce malovaný...

12. dubna 2012 v 11:40 | Erista
Hody, hody, doprovody, dejte srdce malovaný,
nedáte-li malovaný, dejte aspoň krvavý,
doktoři vám jiný dají.

Začnu tím, že ta básnička o pár řádků výš je tvorbou dvou sester, konkrétně mě a mé sestry, které se tak trochu zbláznily, o čemž vypovídá i jejich okno do pokojíčku...
Ale zpátky k tématu týdne, Velikonocům.

Má země

24. března 2012 v 12:12 | Erista
V údolích se prohání stáda srnek a jelenů, vedle nich pomalu teče čistá řeka, z hor padá do nížin, které se zelenají trávou. Lesy šumí, pod velkýmy smrky rostou houby, mechy, kapradiny. Taková je má země...

Popravdě, dlouho jsem nevěděla, co na tohle téma napsat, až dnes jsem se k tomu odhodlala. Má země nejsou čechy, morava či slezko, ani Evropa či tahle planeta. Ve svých myšlenkách se ubýrám do vlastního světa, plného míru a klidu. Žádné nepokoje, souboje či nadávky, jenom poklidné šuměni moří a řek.

Tady, v česku to nemám ráda. Kdykoliv čtu zprávy, všchni jen vraždí, zabijí a nenávidí. Naše věznice jsou přeplněné, na dávky se stojí dlouhé fronty. Kdyby jsme byli alespoň trochu poctivý, tohle by být nemuselo. Za starých časů řekové uctívali bohy, Dia a další. Platila pro ně přísná pravidla, jedním z nich bylo i pohostit hosta. Na všechno tohle se teď zapomělo, musíme zamykat, nepouštět cizí lidi do bytů, protože nikdy nevíte, co udělají...
Když čtu zprávy, ať už z čech nebo ze světa, chce se mi zvracet. Co lidé dokáží udělat, to nepochopím.
Máme praštěnou sousedku, která se stará jenom o své úžasné kytičky, a všechno ostatní nenávidí. Když jí jakákoliv kočka, či hlodavec, vleze na zahrádku a jen ohne jeden stonek, hodlá vraždit. Podezřívá naše zvířata, přitom, kdyby je znala, tak by věděla, že jsou plachá a skoro nechodí ven. Poklidnou čtvrtí se roznete její hulákání "Zabít je, zabít! Ne, to nestačí, zabít je!". Můžete mi říct, jak by mohla, zabít na nevinná zvířata?
Trochu jsem odbočila od tématu, ale to nevadí. V mé zemi by to nebylo...


Článek je přiřazen k TT "Moje země"
 
 

Reklama