Když člověk neví, co chce

8. listopadu 2012 v 13:19 | Erista
Nastalo to nejsmutnější a nejhorší období v roce- listy opadaly a na zemi přesto není ani milimetr sněhu. S tímto obdobím přišla i změna u Eristy, jelikož nastal menší EROR a já ze sebe nedostanu ani jeden smysluplný článek. Pokusím se všechno napsat sem, ale jak to vidím, nebude to delší než, no, nebude to moc dlouhé.

Abych to shrnula- jsem tak nějak na dně. Nic mě nebaví, mám pocit že můj život nemá cenu a tenhle stav-nestav tomu moc nepomáhá. Kdybych nevěděla, jak doopravdy vypadá deprese, začala bych tvrdit, že jsem do malé depky upadla -_-.
S tím souvisí i to, že mě nebaví psát články, nebaví mě upravovat fotky a nebaví mě ani fotit... nevím, co se to děje a nechápu, PROČ se to děje, ale nejde se toho zbavit. Přitom mám hlavu plnou nápadů, chtěla jsem založit rubriku handmade a ukázat vám moje výrobkyy z papíru, ale jak vidíte, nic se něděje.

Popravdě ani založení nového blogu nepomohlo. Myslela jsem si, že je to ten samý pocit, který jsem měla v úplném konci svého minulého blog- pocit, že ten blog je celý špatně a proto mě to na něm nebaví, ale očividně to tak nebylo. Nový blog je založený a já mám stejnou "depku" jako předtím, je to k zbláznění. Myslela jsem si, že sem napíšu jednu povídku, kterou jsem si o fyzice načmárala na papír, ale také nic... nemá to cenu, je to všechno naprd. Nevím, co mám dělat.

Vždyť víte, že blogování je skoro můj život a když bych už blog neměla, byl by můj život prázdný, chyběl by mi kus mého já, chyběla by mi Erista. Už jsem o tom přemýšlela a zjistila jsem, že mám 2 osobnosti (ne-e, žádná rozdvojená osobnost se u mě vážně neprojevila, já to jen tak cítím)- Eristu a Šárku. Zatímco Erista je taková ta tvořivá a šťastná osůbka, Šárka je ten kazisvět, co mi ničí život... dobře, teď jsem to trochu přehnala, ale je to podobně. Myslím, že svádím vnitřní boj a ten asi může za tuhle náladu, protože vyhrává Šárka. Uhm, děsí mě, že se ze mě zase stane to stvoření, které nemá ani kamarády, ani žadné zájmy jako před tím, než jsem objevila blogový svět.

Nechci ani pomyslet, jaká budu či bych mohla být a proto sobě i vám připomenu, jaká byla Šárka, než si založila blog- celý den seděla u televize, neměla žádné opravdové kamarády a nic nepotřebovala, často byla vztelká a nic jí nebavilo. Do toho bych vážně nechtěla znovu spadnout, protože mě baví být veselá a šťastná. Popravdě, já CHCI být veselá a šťastná, tím pádem nutně potřebuji, aby vyhrála Erista a já se nepropadla do té temnoty.

Hmm, už jsem napsala přes 2000 znaků, to je dost dobré na to, jak se cítím... počkat, já už se tak necítím. Už jsem zase jaksi šťastná, sice to není pořád taková ta spontální pohoda, ale je to lepší... zdá se, že budu sama sobě lékařem a budu plodit jedno slovo za druhým , protože to je moje terapie, nemusím trávit 2 měsíce v blázinci jako s normální depkou, stačí mi můj notebook a blog a ta krásná slova, která vytvářím. Uvidíme, jak to všechno dopadne, možná zůstanu tady na blogu, možná ho zruším a zkončím s blogováním a možná si založím jiný... to je daleká budoucnost a já o ní zatím nechci přemýšlet.
 


Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 8. listopadu 2012 v 13:32 | Reagovat

Podzimní depka, to znám, taky se mi do ničeho moc nechce a celý odpoledne čučím na South Park..

2 Erista Erista | Web | 8. listopadu 2012 v 13:36 | Reagovat

[1]: Až na to, že ta moje depka můj mozek dobývá pěkně dlouho, už od začátku léta -_-.

3 Denny Denny | Web | 8. listopadu 2012 v 15:59 | Reagovat

Mám podobný pocity, taky takovou menší depkou procházím.

4 Černá Kočka Černá Kočka | Web | 8. listopadu 2012 v 16:49 | Reagovat

To se mi taky stává. A celkem často, protože jsem takovej člověk s nevyrovnanou povahou, (teda myslím, že od přírody bych byla možná spíš veselejší, ale kazí mi to moje negativní myšlení a taky dnešní svět, ve kterým vidím hlavně to špatný, ale to teď nebudu moc rozebírat..) vždycky upadnu do takový špatný nálady, často jsem pak na všechny naštvaná, přemýšlím, proč jsem vlastně taková jaká jsem, jestli bych mohla něco změnit a jestli má všechno v životě vůbec cenu.
Takže jak tak koukám na tebe, zřejmě se ti děje něco podobnýho, akorát je to u tebe taková dlouhodobější záležitost... Nejsem žádnej odborník, ale řekla bych, že to bude pubertou, víš co, jak se vždycky říká, že jsou lidi v pubertě hormonálně nevyrovnaný a maj různý nestálý nálady a bla bla bla a podobně... Tak se ti možná děje něco v tomhle stylu. A myslím, že se z toho dostaneš. Protože mě to taky vždycky přešlo a mám-li se vyjádřit básnicky - po každém dešti vždycky vykoukne slunce... :D A jestli tě nebaví starý zájmy, tak pořád můžeš hledat další, nikdy nevíš, co novýho objevíš, třeba tě i překvapí, co tě bude bavit(jako když jsem já tuhle zjistila, že strašně miluju děják xD). A třeba taky najdeš něco, co tě bude naplňovat a pomůže ti překonat tyhle špatný období.
Hlavně zkus myslet optimisticky, pomůže to ;)

5 Wizie Wizie | Web | 8. listopadu 2012 v 19:47 | Reagovat

Eristo...
Možná to bude tím podzimním počasím (popravdě, také už mě z toho bolí hlava, jsem věčně unavená a dobrou náladu aby ze sebe člověk doloval. To není podzim, to je takový ten mokrý přechod z podzimu na zimu, ovšem bez barev a sněhu, jen s blátem a mrazem), možná to je jen nějaké období. Puberta se vlastně skládá z takových výkyvů nálady, včetně nějaké té depky. Ale co já vím, čím to je, že? Puberta v tom nemusí nakonec hrát žádnou roli, stejně jako podzim...
Chci jen aby jsi věděla, že Tebe i Tvůj blog už od počátku moc obdivuji (kdysi to byla Střelená Šárka - už pro tu jsem byla nadšená, ráda jsem četla Tvé články a sledovala Tvé fotky. Střelená Šárka zmizela, ovšem její talent nikoliv. Ta úžasná dívka se přetransformovala do Eristy, která je zkušenější než předešlá, a ač se to zdálo nemožné, je i dospělejší a snad i talentovanější. Kdo ví, jestli je ještě co zlepšovat, no na první pohled bych si troufla tvrdit, že už ani ne. S grafikou jsi na tom lépe než by mě kdy napadlo, fotíš tak úchvatné snímky, že mohu jen s otevřenou čelistí smekat klobouk. Občas složíš nějakou tu báseň (a že za to stojí) a co se týče povídek, četla jsem u Tebe sice kdysi dávno jen první část, ale i ta byla nezapomenutelná. Dívka na mohutném zvířeti projíždějící pouští....). Chci jen, aby jsi věděla, že Tě ve všem budu podporovat, a i když to nejspíš nepíšu poprvé, budu to opakovat kolikrát chceš, pokud Tě to o tom bude víc a víc přesvědčovat :)
Jsi skvělá kamarádka - smím-li Tě tak nazvat - a jsem si jistá, že bychom si rozuměly, kdybychom chodily do stejné třídy, nebo jen bydlely nedaleko od sebe :-) Věřím, že si s takovou depkou jednoduše poradíš a pokud budeš přesvědčená o tom, že Ti může změna blogu sebemíň pomoci, neváhej. Znamenalo by to však zničení Eristy a psala jsi, že v Tobě válčí Erista a Šárka. Teď zbývá jen otázka, zda by byla dívka, která by případně vznikla místo Eristy stejně nadaná a silná, jako ona. Zda by dokázala stejně zdatně bojovat...
( Trochu jsem se rozepsala, nezlob se :-) )

6 Black Blako Black Blako | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 21:43 | Reagovat

*ERROR
Celkom to chápem, a tiež týmto nevysvetliteľným javom miestami prechádzam. Niekedy mám dni keď sa mi nič nechce, hlavne s blogom a tak. Proste si pusť nejaký film niečo rob(mne napr. pomáha keď pôjdem vonku s kamarátmi, alebo robím niečo čo mi zlepší náladu napĺňa ma, čítanie) Náladu mám často dosť zmiešanú, 5 min. keď si spomeniem na niečo optimistické životazmyslné, alebo neviem ako to nazvať, tak som šťastný, ale to sa o niekoľko minút(v tých horšich prípadoch o niekoľko sekúnd) môže úplne zmeniť...
To je normálne avšak niekedy deprimujúce..už ani nwm
Proste sem tam si potrebujeme nájsť nejaký zmysel života..spomeň si a to čo ťa baví, čo máš rada...
Neviem posúdiť ako dokonalé poznáš samu seba, ale mala by si vidieť čo ťa napĺňa(určite niečo také je)..

7 Black Blako Black Blako | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 21:46 | Reagovat

[2]: Aj ja mám taký pocit, že to je u mňa podobne, no nenechám aby a to ovládlo :)

8 Erista Erista | Web | 9. listopadu 2012 v 18:33 | Reagovat

[3]: Přeji brzké uzdravení :-).

[4]: Děkuji mnohokrát za krásný komentář, asi to bude tou pubertou, nebo, jak píšeš, tím světem... každopádně doufám, že se z toho dostanu :-). A mimochodem, já děják milovala vždycky, ale jakmile jsme dostali novou učitelku, která je, ehm, no, není to můj typ :-D, tak jsem ho začala téměř nesnášet...

[5]: Wizie, i ty pro mě jsi kamarádka a přála bych si ze všeho nejvíce, abychom se někdy setkaly, protože jsi úžasný bytůstka a já tě mám ráda a vážím si toho, že jsi se mnou přetrpěla všechny mé blogové krize a stále mi důvěřuješ a čteš můj blog.Věř mi, že rozhodovat se o opuštění tohoto blogu je ještě těžší než rozhodovat se o opuštění S.Šárky a tak mi to teď leží na srdci a snažím se rozhodnout se správně. Děkuji mnohokrát za podporu, vážím si jí a jsem za ni ráda :-).

[6]: Děkuji za komentář, smysl života, to je něco, co lidstvo hledá již celé věky a nemůže ho najít, ale já ho asi našla... mít kolem sebe lidi, kterým záleží na tobě a tobě záleží na nich, peníze ani moc zde nehrají žádnou roli, jde o to spojení mezi lidmi a o jejich náklonost.

9 Vendy Vendy | Web | 16. listopadu 2012 v 21:44 | Reagovat

Možná bys měla spíš změnit vzhled blogu, tohle je příšerně depresivní, ani se nedivím, že máš takové nálady.
Ale jestli se rozhodneš s blogem skončit, je to sice škoda, ale je to tvá volba. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama