Listopad 2012

Definitivní konec

13. listopadu 2012 v 15:31 | Erista
A tímto uzávírám sérii tří bezduchých článků, které jsem vydala v posledních dnech... možná to nedopadlo tak, jak jste mnozí doufali, ale pro mě je to tak nejlepší, a, budu sobecká, na tom záleží nejvíce.
Již jsem se rozhodla, co bude s blogem, s tímto blogem a doufám, že jsem se rozhodla správně. popravdě, v mém rozhodnutí mi pomohlo i pár osobních záležitostí a možná proto jsem tak spěchala... každopádně vám můžu říct, jak jsem se rozhodla, leč jste to již asi poznali.

Tento blog končí a já se přesouvám na jiný, snad lepší. Stále ještě máte možnost mi poslat mejlíka a já vám řeknu adresu nového blogu, ta možnost tady bude až do... konce? Ano, tohle je asi nejhorší rozhodnutí, ale také muselo padnout... tento blog zruším. Nejdříve si všechny článku sama zazálohuji do wordu, ale jen pro mé osobní účely a tento blog přestane existovat. Bylo to tu krásné, ale chci jít dál, bohužel ale i naštěstí. Ráda jsem tu trávila čas, ale je to pro mě již minulost, něco přijde a zase odejde a něco člověku zůstane v hlavě celý život. Nevím, do jaké kategorie se řadí tato situace, ale věřím, že na Eristu nikdy nezapomenu.

Jak jsem již říkala, kdo by chtěl vědět adresu nového blogu, nechť mi pošle email na sarka99kopecka@centrum.cz, nebo ať mi napíše svoji emailovou adresu do komentářů a já ho budu informovat. Pokud z nějakého důvodu nechcete, abych znala váš email a přesto chcete vědět adresu nového blogu, napište do komentářů a já vám odpovím na vašem blogu.

Doufám, že jsem udělala správnou věc, že jsem se správně rozhodla. Bud v to doufat a snažit se žít svůj život lépe než teď a vést svůj nový blog lépe než tento.
Sbohem.

Změny jsou obtížné

10. listopadu 2012 v 13:02 | Erista
Momentálně jsem vážně naštvaná- patlala jsem se s článkem více jak hodinu, načež jsem ho uložila, že si potom přečtu chyby a publikuji ho a uložila se pouze ta část před perexem, čili nějaká 1/3 článku... ať jde blog.cz s těmi chybami do prčic, už mě to fakt štve!

Ale zpět k tématu článku...

Zase jsem myslela, přemýšlela a rozmlouvala sama se sebou... jak jsem již psala, ten nový blog jsem si založila a tak nějak jsem zjistila, že by to snad šlo, ale... opustit Eristu se mi nechce. Tohle rozhodování už jsem jednou zažila, mohla bych vám to říct pěkně od začátku, koneckonců, já mám času dost...

Můj úplně 1. blog nebyl, ač by se to na první pohled mohlo zdát, plný kusowek a pixelek a já nevím čím vším... ano, měla jsem tam nějaké obrázky, asi 2-3, které jsem našla u sebe v počítači v Ukázkách obrázků a také jsem tam měla zkopírovaný článek o pyramidách, ale kromě těchto zcela obyčejných a typických věci pro 1. blog jsem tam měla i svoji 1. povídku a básničky, které jsme složili s kamarádkou. Žádné SB nebo tak, prostě jenom taková stránka s přednastaveným designem. Samozřejmě, že jsem ten blog rychle opustila a asi nikoho nepřekvapí, že i 1,5 roku po jeho opuštění byl stále aktivní, resp. nezrušila jsem ho. Ale to už je na jindy, teď musím říct o mém blogu, který jsem také opustila a přešla sem.

Adresu vám neřeknu, ale pokud byste zašli někam do archivu tady na Eristě, zjistíte, že na něj občas odkazuji. Co tam bylo? Tipické věci, které mě bavili- sims, pak jsem tam měla deník, SBéčka a takové ty věci. Ale postupně jsem si začala uvědomovat, že to není ono a začala jsem psát jaksi rozumnější články a když jsem si pořídila foťák, začala jsem tam dávat i fotky.... v té době jsem poznala Wizie, Černou Kočku a mnoho dalších super lidí. Zkrátka, abych to nějak shrnula, ten blog jsem opustila a to bylo moje 1. větší rozhodnutí v životě... nevím, jak jsem to zvládla, ale udělala jsem to a přešla sem. To mi pomohlo, řekla bych, že jsem teď rozumnější a lepší než jsem kdy byla na tamtom blogu. Vůbec nevím, co těmihle kecy chci říct a netuším, jestli dávají smysl, ale to nevadí. Zkrátka, je tu další velké rozhodování- zůstat zde, nebo přejít jinam?

Erista, to už je část mě a asi to tak bude navždy, vždycky si bude tak nějak Erista říkat, ikdyž je mi jasné, že já, která miluji nové začátky a takové ty změny, které by mohli vést k lepšímu, nemůžu zůstat pouze na jednom blogu, to bych nebyla já. Jednou ta změna přijde, bude to buď moji vinou, nebo to způsobicí něco jiného, každopádně to přijde a možná dřív, než bych kdy čekala. Jak jsem již psala, nový blog je založený, má design, rozcestníky, zbývá tam upravit pár věcí a můžu začít blogovat jinde, ale to není tak snadné... nejsem zvyklá delat takhle těžká a velká rozhodnutí a tohle je velké a těžké rozhodnutí. Znamenalo by to zahodit Eristu a žít nějak jinak, nově a snad i lépe. Tuším, že každý nový blog by mě mohl pozvednout na novou "úroveň", dá-li se tomu tak říkat. Vím, že když jsem naposledy zakládala nový blog, tenhle blog, byla jsem jakási dětská a nevyzrálá a teď je všchno jinak a pro mě i lépe.

Takže, já se asi rozhodla, ale ještě o tom popřemýšlím, každopádně, kdo by chtěl znát adresu nového blogu, ať mi napíše email na sarka99kopecka@centrum.cz, nebo mi tady do komentářů napíše svůj email a já ho kontaktuji, jestli se rozhodnu pro změnu. Ještě chci, abyste věděli, že těch 8 měsíců, co jsem blogovala zde, na Eristě, bylo to nejlepší období mého života a kdybych měla vyjmenovat všechny články a komentáře a lidi, kteří mi den co den zvedli náladu, zabralo by to celou knihu a stejně bych nikdy nevypátrala všechny. Dá se říct, že jsem si vytvořila svůj druhý, dokonalý svět a vy jste mi v tom velmi pomáhali. Děkuji moc, za všechno, mám vás ráda.

Když člověk neví, co chce

8. listopadu 2012 v 13:19 | Erista
Nastalo to nejsmutnější a nejhorší období v roce- listy opadaly a na zemi přesto není ani milimetr sněhu. S tímto obdobím přišla i změna u Eristy, jelikož nastal menší EROR a já ze sebe nedostanu ani jeden smysluplný článek. Pokusím se všechno napsat sem, ale jak to vidím, nebude to delší než, no, nebude to moc dlouhé.

Abych to shrnula- jsem tak nějak na dně. Nic mě nebaví, mám pocit že můj život nemá cenu a tenhle stav-nestav tomu moc nepomáhá. Kdybych nevěděla, jak doopravdy vypadá deprese, začala bych tvrdit, že jsem do malé depky upadla -_-.
S tím souvisí i to, že mě nebaví psát články, nebaví mě upravovat fotky a nebaví mě ani fotit... nevím, co se to děje a nechápu, PROČ se to děje, ale nejde se toho zbavit. Přitom mám hlavu plnou nápadů, chtěla jsem založit rubriku handmade a ukázat vám moje výrobkyy z papíru, ale jak vidíte, nic se něděje.

Popravdě ani založení nového blogu nepomohlo. Myslela jsem si, že je to ten samý pocit, který jsem měla v úplném konci svého minulého blog- pocit, že ten blog je celý špatně a proto mě to na něm nebaví, ale očividně to tak nebylo. Nový blog je založený a já mám stejnou "depku" jako předtím, je to k zbláznění. Myslela jsem si, že sem napíšu jednu povídku, kterou jsem si o fyzice načmárala na papír, ale také nic... nemá to cenu, je to všechno naprd. Nevím, co mám dělat.

Vždyť víte, že blogování je skoro můj život a když bych už blog neměla, byl by můj život prázdný, chyběl by mi kus mého já, chyběla by mi Erista. Už jsem o tom přemýšlela a zjistila jsem, že mám 2 osobnosti (ne-e, žádná rozdvojená osobnost se u mě vážně neprojevila, já to jen tak cítím)- Eristu a Šárku. Zatímco Erista je taková ta tvořivá a šťastná osůbka, Šárka je ten kazisvět, co mi ničí život... dobře, teď jsem to trochu přehnala, ale je to podobně. Myslím, že svádím vnitřní boj a ten asi může za tuhle náladu, protože vyhrává Šárka. Uhm, děsí mě, že se ze mě zase stane to stvoření, které nemá ani kamarády, ani žadné zájmy jako před tím, než jsem objevila blogový svět.

Nechci ani pomyslet, jaká budu či bych mohla být a proto sobě i vám připomenu, jaká byla Šárka, než si založila blog- celý den seděla u televize, neměla žádné opravdové kamarády a nic nepotřebovala, často byla vztelká a nic jí nebavilo. Do toho bych vážně nechtěla znovu spadnout, protože mě baví být veselá a šťastná. Popravdě, já CHCI být veselá a šťastná, tím pádem nutně potřebuji, aby vyhrála Erista a já se nepropadla do té temnoty.

Hmm, už jsem napsala přes 2000 znaků, to je dost dobré na to, jak se cítím... počkat, já už se tak necítím. Už jsem zase jaksi šťastná, sice to není pořád taková ta spontální pohoda, ale je to lepší... zdá se, že budu sama sobě lékařem a budu plodit jedno slovo za druhým , protože to je moje terapie, nemusím trávit 2 měsíce v blázinci jako s normální depkou, stačí mi můj notebook a blog a ta krásná slova, která vytvářím. Uvidíme, jak to všechno dopadne, možná zůstanu tady na blogu, možná ho zruším a zkončím s blogováním a možná si založím jiný... to je daleká budoucnost a já o ní zatím nechci přemýšlet.

Louky a lesy

1. listopadu 2012 v 18:01 | Erista |  Příroda-foto