Bez jištění...

10. dubna 2012 v 14:12 | Erista |  Žiji
Moje "dokonalá" a "úžasná" třída, spolu s učiteli tělocviku, celý tento týden, kromě pátku, máme nějaký sportovní kurz. První den tohoto kurzu jsme prožili, jak bych to řekla, velmi pohodově, jak jinak, když jsme lezli po lezecké steně. Celé 3 hodiny jsme měli možnost lézt po stěnách, a to bych nebyla já, kdyby se mi do toho chtělo...

(moje úžasné botičky, které zažily tu hroznou stěnu)


Úplně na záčátek podotknu, že jsem ještě nikdy na lezecké stěně nebyla, pokud se nepočítá ta dětská na hřišti, kterou jsem stejně nikdy nedala. Proto pro mě byl šok, když jsem ve velké tělocvičně spatřila několikametrovou stěnu, která se táhla i po stropě. Mé nejhorší představy se vyplnily.
Absolutně nenávidím výšky, dělá se mi špatně, jen když vidím někoho někde ve výšce, natož, abych ten někdo byla já, to po mně nemůžete chtít, takže se nedivte, že jsem se dostala tak... o tom až později.
Jsem tvrdohlavý člověk, a když si něco zamanu, tak se mnou nikdo nehne. Naneštěstí to platí pouze v záporech, takže já nepůjdu do divadla, nemám hlad, nechci tohle a tamto, takže se mnou logicky nikdo nehnul, když se mi nechtělo na stěnu. Naštěstí to šlo navléknout tak, že mě na stěnu nikdo nepouštěl, jelikož tam bylo pár provazů a 30 lidí. Tak jsem první hodinu proseděla.
Naneštěstí jsem zvědavá, a celkem hodně, proto jsem logicky neodolala a zkusila si malinkou stěnu (která byla mimochodem nahnutá v celkem prudkém úhlu), kde Vás nemusí nikdo jistit. Teď už můžu říct, jak to dopadlo. Samozřejmě jsem se ani nevytáhla nahoru a už jsem ležela na žíněnkách. Měla bych začít cvičit...
Mimochodem, náš instruktor počítal s velkým počtem lidí, proto mezi nějaké tyče upevnil jakousy gumu, po které se dá chodit. To byla moje největší zábava, chodila jsem po té gumě, držena nejlepší kamarádkou za ruku a dokonce jsem ani nespadla! Jak už jsem ale psala, ovládla mě zvědavost a odvážila jsem se obléknout si ten podivný úbor, spíše takové provazy kolem stehen a boků, připnula jsem si k němu provaz a odvážila jsem se na stěnu, jištěna nejlepší kamarádkou...
Mno, hádejte, kam jsem se až dostala! Moc daleko ne, energie i síla by byla, ale strach, že spadnu, mě převládl. Nedokážu to popsat, chtěla jsem vylézt výš, ale pak jsem si uvědomila, že mě jistí kamarádka, a popravdě, moc jsem ji nevěřila. Sevřel mě jakýsi pocit, a já nedokázala lézt výš. Nechala jsem se snést dolů, a na hezky dlouhou chvilku jsem si lehla na matrace.
Zase jsem chodila po té gumě, ležela na matracích a další hodina uplynula. Opět má "geniální" zvědavost způsobila, že jsem, já blbec, zase vylezla na stěnu. Tentokrát trochu výš, ale stejně málo. Myslím, že jsem to udělala naposled v mém životě, raději zůstanu u mého oblíbeného běhu...

(foceno jen tak z nudy)
 


Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 10. dubna 2012 v 15:14 | Reagovat

Jéé.. Také bych se bála, Šárko. ツ
Máš to krásně napsané, úplně jsem to s Tebou prožívala.
Ale asi bych neodolala a zkusila bych si i tu velikou (jen pod podmínkou, že bych byla jištěná - jinak by mě tam taky nikdo nedostal). Ale jak se znám, vysoko bych se taky nedostala, ani s tím jištěním.. :-D
Tak máš nějaké nové zážitky. Já už se lekla, že se Ti něco stalo, že jsi třeba upadla, jak jsi to popisovala, tak napínavě.. :D

PS: Krásné fotky :-)

2 Wizie Wizie | Web | 10. dubna 2012 v 15:16 | Reagovat

PS k PS: Koukám, že jsi mě vzala za slovo a ty obrázky vážně posunula :D :-)

3 Erista Erista | Web | 10. dubna 2012 v 15:21 | Reagovat

[1]: :-) Děkuji

[2]: To víš... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama