Putování za smrtí...nebo ne?

24. března 2012 v 11:14 | Erista |  Píši
Dejme tomu, že mě neznáte, že nevíte, kdo jsem. Nechtějte to vědět, neboť se vám zhnusím…


Všechno to začalo jednoho dne, kdy jsem se narodil, bylo to, vlastně ani nevím kdy. Určitě jsem měl spoustu sourozenců, jen si je nevybavuju. Všichni se rozešli, utekli, jelikož v blízkosti matky je to nebezpečné. Já se uchýlil do jednoho rodinného domku, ale nebyla to chyba?

Všude, v každé díře, škvíře, se povídalo, že lidská obydlí jsou nebezpečná, má toulavá povaha se ale nedala zastavit. Nevím, jak se to stalo, měl jsem okno. Každopádně, jednoho dne jsem se ocitl, po pár dnech cesty… nebo po pár minutách, na místě. Příjemné teplo, sem tam vibrace, jemná zemětřesení, mrtvý hmyz a brouci. Bez nepřátel, alespoň bez viditelných nepřátel. Nyní jsem si jist, že nějací tam byli.

Bylo to jako v nejpřepychovějším hotelu, spousta rohů k obydlení, i jídlo, a to všechno zadarmo. Zdálo se to jako sen, než… Jednoho dne si mě všimlo zvláštní stvoření. Mnoho jsem toho o nich slyšel, avšak nikdy neviděl. Chyběly mu 4 končetiny, místo tučného zadečku a malé hlavy měl cosi podlouhlého. Vždy, když otevřel svůj vražedný otvor uvnitř něčeho, co měl být obličej, spustilo se zemětřesení. Počítal jsem s jistou smrtí, něco tomu človíčkovi ale přeskočilo v mozku a ten se rozhodl jinak. Později jsem zjistil, že si pomocí mě chce zbavit arachnofobie…
Tato povídka o mém pavoukovi Pepovi je z mého minulého blogu, budu v ní pokračovat zde :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama