Láska na první pohled?

24. března 2012 v 11:17 | Erista |  Píši
Přináším další díl této povídky, kdo neví, oč jde, ať si přečte první díl :)
Pozn. autorky: Jelikož Pepa je pavouk, stále sedící v jednom nebo v druhém rohu, tak nějak jsem došla k závěru, že do příběhu zapojím fantazii. Proto se prosím nelekejte, že třeba Pepa vlastní auto, to jen můj mozek něco vymyslel :D


Jsou to už měsíce, co jsem se přistěhoval. Stále na to vzpomínám v dobrém i v špatném, z hlavy to nevyženu. Za tu dobu jsem nepoznal nikoho jiného než stěnu, ta divná stvoření chodící den co den kolem mě a mrtvé mouchy k obědu. Věřte, je to nuda být pavoukem. Na chodbě, kde shodou okolností bydlím i já, máme krčmu. Nikdy jsem se do ní nevydal, jelikož máma vždycky povídala, že tam lezou špinaví a zlí brouci, které nezajímá nic jiného než pivo. Nikdy jsem tam nešel, až jedno mi to nedalo. Každý večer se odtamtud ozývaly zvuky, většinou radostné a plné smíchu. A co bych to byl za pavouka, kdybych se tam nešel podívat.

Cesta byla nebezpečná, před pár dny jsem objevil další stvoření, tentokrát chodící po čtyřech, s vražednou
tlamou a ostrými drápky. Naštěstí neumí lézt po stěně, takže jsem v pořádku přelezl celou chodbu až k hospodě. Nejprve jsem nemohl uvěřit svým očím: v malé díře jen taktak na mé tělo stál velký, chlupatý pavouk, na očích měl černé brýle a po jednom pouštěl čekající hmyz dovnitř. Má matka mě, ještě než mě chtěla sníst, vychovala, proto jsem si zdvořile stoupnul do fronty a čekal. Hmyz přede mnou pomalu postupoval vpřed a já čím dál víc tušil, že jsem sem neměl chodit. Tu náhle jsem se ocitl na začátku fronty, přede mnou ten velký pavouk.
"Průkaz!" zahulákal, až uši zaléhali. Byl jsem v maléru. Žádný průkaz nemám, občanku jsem nechal doma.
"Já, já nemám... žádný průkaz." vykoktal jsem a už jsem čekal, že poletím hlavou napřed rovnou do kočičí tlamy. A to se téměř stallo, nebýt okouzlující rybky (pozn. autorky: znáte ty hmyzíky v koupelnách a na toaletách? Umí plavat, proto jim říkáme rybky :)), která se znenadání objevila vedle mě.
"Ten je tu se mnou." až překvapivě silným hlasem oslovila vrátného. Nevěděl jsem, jestli mě pustí, ale vrátný pouze pokynul hlavou a odtáhl se, abychom mohli projít.
"Tak pojď." její hlas se zcela změnil, byl přívětivý, milý. Vydal jsem se za ní, temnou, krátkou uličkou až do velké praskliny. Všude se rozléhal křik, smích, různý rámus. Prasklina byla útulně zařízená, měkké pohovky, bar i disko. Opatrně jsem šel za rybkou, kupodivu, jakoby všechen nábytek uhýbal mým dlouhým nohám. Rybka mířila k nejvzdálenějším křeslům, ohraničeným červeným provazem. Až při bližším prozkoumáním jsem si všiml, že u nich stojí další dva pavouci, také s černými brýlemi.
"To je můj host." Stačil jí jediný pohled a už jsem seděl v křesle, ona naproti mě. Co teď? Nečekal jsem dlouho.
"Já vím, kdo jsi." stačila jediná věta z jejích úst a já si vzpomněl.
Je to rochu přitažené za vlasy, ale co :D
 


Komentáře

1 Aris Aris | Web | 10. srpna 2012 v 21:16 | Reagovat

Tak ta byla výborná, ta mě pobavila.. :D :-) Hezky napsané  To musím poslat jedné kamarádce :D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama